Jak poznat, že jsem/nejsem ve spojení se svým vnitřním dítětem?
Vnitřní dítě – pojem, který se v psychologii i terapii objevuje čím dál častěji. Ale co vlastně znamená být s tímto vnitřním aspektem ve spojení? A jak poznat, že jsme se od něj vzdálili? V tomto článku vám vysvětlím, jaké signály může tělo i mysl, jak vědomá, tak podvědomá – vysílat, když je vnitřní dítě zraněné nebo opuštěné – a jak se k němu můžete jemně a laskavě navrátit.
7 nenápadných signálů, že nejste ve spojení se svým vnitřním dítětem
- Přehnaná racionalita nebo „tvrdá“ dospělost
Neustálá potřeba mít vše pod kontrolou, absence hravosti nebo spontaneity. - Pocit vnitřního prázdna nebo ztráty smyslu
Můžete mít úspěch, vztahy i práci – ale cítíte, že to není „ono“. - Silné reakce na kritiku nebo odmítnutí
Často reagujete emočněji, než by situace vyžadovala – v pozadí bývá raněné dítě. - Perfekcionismus nebo vysoká sebekritika
Vnitřní dítě se kdysi naučilo, že „musím být dokonalý/á, abych byl/a přijat/a“. - Chronická únava nebo psychosomatické obtíže
Duševní odpojení se často projevuje i tělesně – jako by tělo neslo zranění dítěte za nás. - Obtíže v blízkosti
Buď se vztahům vyhýbáte, nebo naopak přilnáváte nezdravě – v obou případech chybí vnitřní opora. - Ztráta radosti z maličkostí
Nedokážete se potěšit drobnostmi, hrajete „roli dospělého“ i tam, kde by stačila obyčejná lidskost.
Co způsobuje toto odpojení?
Odpojení od vnitřního dítěte často vzniká jako obranný mechanismus. Dítě v nás bylo kdysi zraněné, nevyslyšené nebo potrestané za svou přirozenost – a tak se naučilo „nebýt“.
Postupně vznikla dospělá maska – výkonná, silná, kontrolující, ale uvnitř osamělá.
Jak se znovu napojit na své vnitřní dítě?
Z terapeutické praxe vím, že každé vnitřní dítě je jiné. Někdy není ani tak zraněné – spíš žije „ve svém vlastním světě„, který si samo vytvořilo, a kde se cítí bezpečně a spokojeně. Jindy naopak potkávám zraněného a přetíženého dospělého, který nese patologické vzorce z minulosti „dospěláckého věku“ a vůbec netuší, jak dítě uvnitř sebe objevit.
Cílem terapie však není „opravit“ dítě, ale navázat kontakt a naladit vztah. Vzniká tak nové pouto, které pomáhá uzdravit i dospělou část osobnosti, posílit a zharmonizovat valstní sebeobraz a tím pádem i obraz vnímání vnějšího světa.
A jak tedy začít?
- Zpomalte. Naslouchejte. Pište.
Zkuste se denně ptát: „Jak se má dnes moje malé já? Co by potřebovalo slyšet?“
Pište si vzkazy nebo kreslete – dětsky, intuitivně. - Oslovujte ho v duchu laskavě.
Představte si, že držíte za ruku malou verzi sebe. Co byste jí dnes chtěli říct? - Pracujte s tělem.
Uvolnění, dech, dotek – to všechno pomáhá znovuobjevit paměť těla, kde jsou dětské vzpomínky uložené. - Dovolte si hrát.
Kreslete, tancujte, tvořte. Nejde o výsledek – jde o propojení. - Vyhledejte citlivý terapeutický prostor.
Např. skrze vizualizace, práci v alfě nebo regresní přístup můžete navázat přímý kontakt se zraněným dítětem a podpořit jeho uzdravení.
Slovo na závěr
Spojení se svým vnitřním dítětem není sentiment ani „ezoterická hra“. Je to klíč ke zdravé dospělosti, autentickému prožívání a vnitřnímu klidu.
Někdy dítě potřebuje být prostě jen viděno, vnímáno, cítěno – jindy zase dospělý potřebuje pochopit, že jeho únava a vnitřní chaos mají hlubší příčinu.
Každý krok směrem k tomuto spojení je zároveň krokem k sobě.
Kurz Uzdravení vnitřního dítěte
Naučte se citlivě a účinně vést proces uzdravení vnitřního dítěte. Získejte metodiku krok za krokem a pracovní sešit pro klienty.
Zjistit více
Terapeutické sezení
Zažijte osobní setkání s vlastním vnitřním dítětem. Otevřete prostor přijetí, lásky a bezpečí a objevte nový vztah k sobě.
Zjistit víceBonusová vizualizace – vyzkoušejte sami jak se spojit s vnitřním dítětem
Najdi si chvilku pro sebe, kdy tě nic neruší. Posaď se pohodlně nebo si lehni tak, jak ti to vyhovuje. Zavři oči a jen vnímej svůj dech. Není třeba s ním nic dělat – nech ho volně plynout, jak sám chce. Povol ramena, uvolni čelo, nech tělo pozvolna klesnout do klidu.
Až budeš připravená, nech ve své představě vzniknout místo, kde se cítíš opravdu bezpečně. Může to být zahrada zalitá sluncem, les plný šumění, starý pokojík z dětství nebo jakýkoli jiný prostor, který ti dává pocit bezpečí. Jen ho pozoruj – takový, jaký se ti ukazuje. Nehodnoť, jen v něm chvíli pobývej.
A pak si představ, že se v tomto místě začne objevovat dítě. Možná je maličké, možná zpočátku nejisté nebo si tě vůbec nevšímá. Možná se jen dívá z dálky. Nech ho být takové, jaké je. Nespěchej. Jen dýchej a dovol mu, aby tam s tebou bylo.
Všímej si jeho výrazů, oblečení, toho, co dělá. Je samo? Hraje si? Sedí někde tiše? Posaď se opodál, v takové vzdálenosti, která mu dává prostor, ale zároveň dává najevo tvou přítomnost. V duchu mu můžeš jemně říct: „Jsem tady. Nemusíš na mě reagovat. Jen jsem tady s tebou.“
Možná se dítě přiblíží. A možná ne. Dej mu čas. Dýchej s otevřeným srdcem. Nabídni mu svou tichou přítomnost, laskavost, trpělivost. A pokud cítíš, že přišel správný okamžik, můžeš dodat třeba:
„Jsi pro mě důležité. Učím se být ti nablízku a jsem tady s tebou.“
Závěr vizualizace
Až ucítíš, že se vizualizace přirozeně chýlí ke konci, poděkuj dítěti, že tě k sobě pustilo, a slib mu, že se zase vrátíš. Pak se pomalu nadechni, přenes pozornost zpět do svého těla. Uvědom si své prsty, dlaně, nohy… můžeš se jemně protáhnout.
Tento vnitřní kontakt můžeš opakovat kdykoli. Dítě v tobě ví, že jsi tu – a čeká, až za ním znovu přijdeš.
© Všechny obrázky, videa, texty, metody, kurzy, návody na použití, doporučení apod. jsou autorským dílem www.klara-hanzalova.cz© Mgr. Klára Hanzalová, a bez písemného souhlasu není kopírování, a to ani jejich částí, dovoleno. Více informací na klara@klara-hanzalova.cz . Samozřejmě lze sdílet všechny příspěvky na facebookových stránkách, Instagramu, (X) Twitteru a jiných sociálních sítích, a to s aktivním odkazem na www.klara-hanzalova.cz
