(psychologický pohled na vnímavost, hloubku a práci s podvědomím)

Citliví lidé v regresní terapii: proč jejich vnímavost otevírá hlubší vrstvy podvědomí

Citliví lidé bývají často označováni za přecitlivělé, zranitelné nebo „moc vnímavé“. Ve skutečnosti však právě tato jejich vlastnost představuje jednu z největších výhod při vnitřní práci – zejména v regresní terapii. Citlivost je schopnost sofistikovaného a precizního vnímání a ladění. Je to schopnost vnímání odstínů, které mnohým unikají, a to jak v okolním světě, tak uvnitř sebe.

Právě regrese, která pracuje s vnitřními obrazy a záznamy podvědomí, vyžaduje schopnost vnímavosti, introspekce a otevřenosti. A to jsou přesně kvality, kterými citliví lidé přirozeně disponují.

Práce v regresi s citlivými klienty

Za roky terapeutické praxe jsem si všimla, že právě s citlivými lidmi se pracuje nejlépe. Ne proto, že by jejich cesta byla snadná, ale proto, že dokážou vnímat vnitřní procesy v jemnějších odstínech.
Mají schopnost zůstat v kontaktu se svým prožitkem a nechat ho přirozeně rozvinout, což je pro hlubší práci naprosto zásadní.

Zároveň však právě tito lidé přicházejí do terapie nejčastěji. Citlivost jim v běžném světě často způsobovala potíže – okolí jejich prožívání nechápalo, reagovalo odmítavě nebo zlehčujícím působem.
Mnozí z nich se proto naučili své pocity skrývat, potlačovat nebo překrývat racionalitou. Postupně ztratili kontakt s vlastním nitrem, protože se přesvědčili, že obnažovat ho, znamená vystavovat se nepochopení, odporu či konfliktu..

A přesto právě tato jejich vlastnost – citlivost – je tím, co v regresní terapii představuje největší výhru.
Díky ní během sezení dokážou vnímat, rozpoznávat a propojovat souvislosti, které zůstávají ostatním skryté.

Jak citlivost ovlivňuje schopnost sebereflexe a hloubku regrese

Z psychologického hlediska mají citliví lidé jemnější nervový systém, který zpracovává informace na více úrovních. Vnímají nejen to, co se děje navenek, ale i vnitřní nuance svých pocitů, tělesných signálů a intuice. Díky tomu dokážou rozpoznávat vlastní stavy a přemýšlet o nich – tedy rozvíjet sebereflexi.

Méně citliví lidé (např.“racionální typy“ nebo lidé nižší senzitivní kapacitou) mají často zúžené spektrum vnímání. Realitu vnímají spíše přes fakta, výkon a logiku. Sebereflexe pro ně bývá náročnější, protože nejsou zvyklí obracet pozornost dovnitř.

Regresní terapie přitom stojí právě na této schopnosti – naslouchat sobě, uvolnit kontrolu a dovolit podvědomí promluvit.

Alfa stav a přecitlivělý mozek: klíč k hlubšímu prožitku v regresi

Zkušenosti z praxe ukazují, že citliví klienti se do regrese ponoří mnohem rychleji a spontánněji.
Jejich mozek snadněji přechází do alfa stavu – jemného, uvolněného stavu mezi bděním a spánkem, kdy je vědomí otevřené a podvědomí dostupné. V této hladině se propojují emoce, obrazy, vzpomínky i symbolické vrstvy zkušenosti.

U lidí s převahou racionality bývá cesta pomalejší. Jejich mozek zůstává déle v beta aktivitě, tedy ve stavu analytického myšlení, kontroly a napětí. Tito klienti potřebují více času na uvolnění, nácvik důvěry a přepnutí z „hlavy do těla“.

Citlivý člověk naopak vnímá pocity velmi rychle a do hloubky. Proto je jeho proces často kratší, a zároveň intenzivnější. V jediném sezení se může dotknout velmi hlubokých vrstev prožitku, které jiní odkrývají měsíce.

Jak funguje mozek při regresi

Neurověda popisuje čtyři hlavní rytmy mozkové aktivity – beta, alfa, theta a delta.

Beta vlny odpovídají bdělosti, logickému myšlení a výkonu.
Alfa vlny nastupují při uvolnění, meditaci a imaginaci.
Theta vlny otevírají přístup k hlubokým emocím, vzpomínkám a intuitivním vhledům.

Regrese využívá právě hranici mezi alfa a theta stavem – tam, kde se mozek přepíná z racionálního do asociačního režimu. V tomto prostoru se propojuje myšlenkové, emoční i tělesné.

Člověk, který se neumí uvolnit, zůstává mentálně v beta aktivitě. To znamená, že jeho vědomí stále kontroluje, analyzuje a hodnotí – čímž brání spontánnímu přístupu k podvědomí. Proto se těmto lidem často „nedaří dostat do regrese“, i když o to vědomě usilují.

Čtení podvědomí: proč citliví lidé zachytí to, co jiní nevnímají

Záznamy podvědomí existují u všech lidí, bez výjimky. Jsou jako otisky všech dosavadních zkušeností – uložené v paměťových drahách limbického systému a tělových vzorcích.

Čtení podvědomí: proč citliví lidé zachytí to, co jiní přeslechnou

Rozdíl spočívá v tom, kdo má přístup k jejich čtení.

• Citliví lidé jsou naladěni jemně, a tak zachytí i slabé signály z nitra.
• Necitliví lidé bývají přeladěni na výkon a vnější svět, takže své vnitřní vjemy jednoduše „přeslechnou nebo přehlédnou“.

Regresní terapie proto nebývá o „složitosti metody“, ale často o hloubce vnímání klienta. Mysl otevřeného člověka přirozeně vytváří souvislosti a spojuje události v celistvý obraz. Když je uzavřený, žádná metoda nepomůže – vědomí jednoduše odmítne spolupracovat.

Neurální sítě: jak mozek reaguje při regresi

Z neurologického hlediska je citlivost úzce spojena s odlišným fungováním nervového systému a funkčních neuronových sítě odpovědných za zpracování podnětů. Citlivější lidé vykazují vyšší aktivitu v oblastech mozku, které souvisejí s empatií, introspekcí a moční pamětí – zejména v insule, amygdale a mediální prefrontální kůře. Tyto struktury se více zapojují při zpracování emocionálních i tělesných signálů, což vysvětluje, proč citliví jedinci reagují na podněty intenzivněji a jejich prožívání bývá vrstevnatější.

Klíčové neurální sítě zapojené při regresi

• Default Mode Network (DMN) – síť spojená s introspekcí, sebereflexí, představivostí a vnitřním myšlením.
• Salience Network – vyhodnocuje emoční význam událostí a podnětů.
• Central Executive Network – zapojuje se při vědomém řízení pozornosti a rozhodování.

Tyto tři sítě – introspektivní (DMN), emoční (Salience) a výkonná (Central Executive) – spolu během regrese vstupují do specifické rovnováhy. U citlivých lidí se DMN a limbický systém aktivují snadněji, což umožňuje přirozený přechod do stavu vnitřního obrazu a symbolického vnímání.
Racionálnější typy naopak udržují delší aktivaci výkonné sítě, a tím zůstávají více v kontrole a méně v prožitku.

Dokonce podle výzkumů bývá u citlivých lidí právě Default Mode Network aktivnější a jemněji propojená s limbickým systémem (tedy oblastí emocí a paměti).
Díky tomu lépe vnímají nuance prožitku, ale současně jsou náchylnější k přetížení, pokud zpracovávají příliš mnoho podnětů najednou.

Při regresní terapii tento neurofyziologický rozdíl hraje zásadní roli. Mozek citlivého člověka přechází do alfa a theta hladiny snáze – právě tam se propojují emoční a paměťové systémy, dochází k přenosu mezi limbickým systémem a neokortexem a vzniká prostor pro integraci nových vhledů. Citlivost tedy není jen psychologickou dispozicí, ale i neurologickou schopností mozku reagovat v jemnějších frekvencích, které umožňují hlubší formu sebe-porozumění a vnitřního přepisu.

Závěrem: Citlivost jako zdroj síly a poznání

Z pohledu neurovědy i psychologie se citlivost ukazuje jako komplexní schopnost – kombinace rychlejšího emočního zpracování, hlubšího vnímání souvislostí a vyšší míry empatie. Právě tyto kvality tvoří základ pro přirozený přístup k vnitřní práci. Když člověk pochopí, že jeho citlivost není přítěž, ale přesně naladěný systém pro poznání sebe sama, stává se z ní jeho největší zdroj síly. A právě proto bývají citliví lidé těmi, kteří se nakonec uzdraví nejhlouběji – protože jsou ochotni opravdu naslouchat tomu, co v nich mluví.

autor: Mgr. Klára Hanzalová

© Všechny obrázky, videa, texty, metody, kurzy, návody na použití, doporučení apod. jsou autorským dílem www.klara-hanzalova.cz© Mgr. Klára Hanzalová, a bez písemného souhlasu není kopírování, a to ani jejich částí, dovoleno. Více informací na klara@klara-hanzalova.cz . Samozřejmě lze sdílet všechny příspěvky na facebookových stránkách, Instagramu, (X) Twitteru a jiných sociálních sítích, a to s aktivním odkazem na www.klara-hanzalova.cz