Samota – ne jako izolace, ale jako možnost být sám se sebou
Samota – možnost být sám se sebou a se skutečností takovou, jaká je. Osamělost není cílem, ale prostředkem – cestou, na níž se lze naučit rozpoznávat skutečnou podstatu mysli bez rušivých vlivů ega, přání a očekávání druhých.
Psychologicky řečeno – tento stav lze chápat jako návrat k autentickému já, které je často v dětství potlačeno ve prospěch přizpůsobení se druhým.
Dítě, které vyrůstá v prostředí s podmíněnou láskou („budu tě mít rád, jen když budeš hodný/á“), se učí orientovat spíše na vnější očekávání než na vnitřní pravdu.
Samota v dospělosti – pokud není patologicky vyvolaná – pak může být příležitostí navrátit se k sobě a k pravdivému kontaktu se skutečností.
Je zrození náhodné?
V buddhismu – zejména v mahájánové a tibetské tradici – se věří, že zrození není náhodné, ale vyplývá z kombinace karmy (následků předchozích činů), stavu mysli v okamžiku smrti a hlubších tendencí vědomí. Některé bytosti se rodí z tzv. bódhisattvovské motivace – tedy se záměrem pomáhat ostatním bytostem dosáhnout osvobození od utrpení. Nevolí si lehké podmínky, ale takové, které jim umožní hlubší pochopení, soucit a vnitřní růst.
Z psychologického hlediska je zajímavé, jak hlubinné směry (například Jungova teorie individuace) potvrzují, že naše duše často volí právě ty výzvy, které jí umožní růst a naplnit své jedinečné poslání. Z pohledu regresní terapie se ukazuje, že mnoho duší si skutečně „volí“ své prostředí, aby si mohly projít určitými zkušenostmi a transformovat vnitřní otisky.
Když vztahy nejsou naplněné
Z hlediska buddhistické filozofie může jít o několik jevů:
- Karma vztahového zrání: bytost prochází obdobím, kdy se učí milovat bez podmínek, bez očekávání, bez nároku na zpětnou vazbu.
- Vědomé rozhodnutí: bytost si zvolila nenápadný život bez pevných vztahů, aby mohla sloužit mnoha lidem a nebyla poutána k jednomu.
- Kolektivní léčení: někdy čistíme ne jen sebe, ale celé rodové linie, které byly zapomenuté, zraněné, obětované.
- Zbývající sliby a otisky: můžeme v sobě nést nevědomé sliby z předchozích existencí (celibát, samota, zákaz lásky), které ovlivňují naši schopnost přijmout blízkost.
Z psychodynamického pohledu může být nenaplněnost ve vztazích důsledkem raných zkušeností s odmítnutím, nedostatečnou vazbou nebo traumatem v dětství. Vnitřní přesvědčení typu „nejsem hodna lásky“, „blízkost je nebezpečná“, „musím být silná a sama“ se pak stávají vzorcem, který přitahuje situace potvrzující původní zranění.
Co je cílem terapeuta při práci s tématem samoty
Když terapeut provází člověka, který prochází obdobím osamělosti, neusiluje o to, aby samotu „odstranil“ nebo rychle zaplnil. Místo toho pomáhá klientovi navázat vztah se sebou samým – pravdivý, laskavý a ukotvený. Podporuje ho, aby prozkoumal, odkud samota pramení: zda vznikla z raného zranění, z přirozené potřeby stažení, nebo z hlubší spirituální fáze zrání.
Terapeut rozvíjí v klientovi schopnost rozlišovat – kdy samota léčí a kdy zraňuje, kdy chrání a kdy izoluje. Pomáhá mu posílit vnitřní hlas, který touží po propojení, ale zároveň umí být sám sebou i bez potvrzení zvenčí. Nabízí prostor, kde se klient může setkat sám se sebou bez posuzování – a z tohoto setkání pak vzniká nová kvalita vztahů i života jako takového.
Cílem není odvést klienta od samoty, ale doprovodit ho k jejímu hlubšímu významu – a skrze něj k větší celistvosti.
Jak to uchopit a co s tím?
Přijmout svou cestu
Osamělost není nutně prázdnota. Může to být chrám, kde zraje duše. Místo vnitřního růstu, které se nepodobá ničemu jinému.
Terapeutická otázka: Co ve mně právě teď dozrává v tichu? Které téma nebo emoce pocťuji, když jsem sám/a?
Uzavřít staré sliby
V hluboké meditaci nebo relaxaci lze staré vzorce propustit a otevřít se novým formám vztahů. Takové, kde proudí oboustranná útěcha a podpora.
Tip: Vedená vizualizace, kde vědomě zrušíš dávný slib samoty a místo něj vložíš nový záměr – např. „Dovoluji si lásku, která proudí oběma směry.“
Rozpoznat a změnit vnitřní přesvědčení
Vnitřní přesvědčení často vznikají v raném dětství na základě emočně silných situací. Například: „Musím být dokonalá, abych byla milována“ → vzniklo, když dítě opakovaně zažilo přijetí jen při výkonu.
Kroky ke změně přesvědčení:
- Vypátrej kořen: Vzpomeň si, kdy jsi poprvé uvěřila tomu, co si teď říkáš (např. „Musím být sama“).
- Pojmenuj přesvědčení: Např. „Blízkost je nebezpečná“.
- Zpochybni ho: Je to opravdu pravda? Kdy to nebyla pravda?
- Vlož nové přesvědčení: Např. „Jsem schopna/ný vytvářet vztahy, které mě vyživují“.
- Zasazuj nové semínko každý den: Opakováním, vizualizací, psaním deníku nebo vedením vnitřního dialogu.
Vyhledávat lidi se stejným laděním
Spojení s druhými je pro nás stejně důležité jako schopnost být sám se sebou. Někdy se skutečné spříznění neodehrává ve fyzickém prostoru, ale v jemném vnitřním souznění – v tichu meditace, při sdíleném zážitku z hudby, v inspirujícím textu, který nás propojí s někým, koho jsme třeba nikdy osobně nepotkali.
Ačkoliv období samoty přináší hlubokou transformaci, mnozí přirozeně toužíme po rezonanci – po setkáních, při nichž nemusíme obhajovat svou podstatu a kde se porozumění rodí i v tichu. Nejde o to vytvořit si bublinu podobně smýšlejících, ale otevřít prostor pro růst, naslouchání a vzájemnou inspiraci. Ne jako obranu před světem, ale jako jemný most, který nás k němu opět vede.
Tip: Piš si deník vděčnosti za každý drobný kontakt, ve kterém jsi pocítila soulad. I jediný vlaštovčí hlas nad hlavou může přinést začátek nového spojení.
Tip: Piš si deník vděčnosti za každý drobný kontakt, kde jsi cítila soulad. I ten jeden vlaštovčí hlas nad tebou může být začátkem nového spojení.
Soucit se sebou
I ten, kdo druhé podpírá, potřebuje mít někdy někoho, kdo podepře jeho. A když to není zvenčí, musíme být tím zdrojem sami sobě.
Tip: Napiš si dopis jako laskavý rodič svému vnitřnímu dítěti. Obejmi jej v meditaci nebo imaginaci. Ukaž mu, že už není samo.
Připomenout si: nejsem sám/a
Tisíce světlem naplněných lidí procházejí tím samým. Možná nevidíme jejich tváře, ale jsme propojeni.
„Ne ten je osamělý, kdo je bez blízkých, ale ten, kdo je nepřítomen sobě.“
(Dhammapada, verš 330 – parafráze významu)
„Zůstávej sám jako nosorožec. Nepřijímej špatné společníky, buď spokojený sám se sebou.“
(Sutta Nipáta, Kapitola o nosorožci)
© Všechny obrázky, videa, texty, metody, kurzy, návody na použití, doporučení apod. jsou autorským dílem www.klara-hanzalova.cz© Mgr. Klára Hanzalová, a bez písemného souhlasu není kopírování, a to ani jejich částí, dovoleno. Více informací na klara@klara-hanzalova.cz . Samozřejmě lze sdílet všechny příspěvky na facebookových stránkách, Instagramu, (X) Twitteru a jiných sociálních sítích, a to s aktivním odkazem na www.klara-hanzalova.cz
